Se štěstím, radostí a představou o samém dobrém si řeknete proč neodjet na výměnu na rok pryč, ale pak vám zbývá týden a vy si říkáte do čeho jste se to vlastně pustili. Uvědomíte si, a to možná už dříve, že opouštíte všechny a všechno a vydáváte se na rok pryč za sice novými zážitky, ale budete pryč skoro celý rok a ono pak už vše stejné nebude. Pak se vás na konci lidé budou ptát „A stálo to za to?“ A vy neodpovíte nic jiného než, že „Stoprocentně a to řeknete bez váhání. Věřte mi, nebo ne, ale mám pravdu, a ostatní studenti vám to potvrdí.
Ráda bych vám místo vyprávění o tom, jaký štěstí jsem měla na rodiny, školu či vlastně úplně všechno bych vám řekla zážitky, které jsem prožila a pár rad.
Pro začátek, je to ve vás. Jakmile si řeknete, je to na nic, nechci tu být, nelíbí se mi tu, všechno je špatně – bude to tak, a vy nebudete žít, avšak přežívat. Proč ale? Řekněte si jaké máte to štěstí být právě tam, kde teď jste. Jste jeden z mála lidí co má tu možnost, tak ji využijte a užijte si to, stojí to za to. I když ne vždy to bude jednoduché, ve finále budete štastní.
Výlety, cestování a objevování.
Velká část výměny a ta velice pozitivní, když máte tu možnost. Například já. Ze začátku jsem si připadala, jako jen na nějakém výletě či táboře, ale po třech týdnech se mi začlo stýskat, začalo to být dlouhé. A najednou byl výlet s Rotary, viděli jsme se se všemi výměnnými studenty a bylo to skvělé, dynamické a nikdo nemyslel na smutek, jednoduše na to nebyl čas.
Vánoce, ano ano, i to se může jevit jako velice smutná část výměny, kdy vám mohou nejvíce chybět vaši blízcí. Nebylo tomu tak u mě. Vzhledem k dlouhé a kruté zimě v Kanadě se velká část lidí snaží na vánoce odcestovat do tepla. Má rodina mě tedy vzala na Floridu, kde mají aprtmán a to přes silnici k oceánu a promenádě. Viděli jsme mývaly, jezdili jsme na vodním skůtru, lodi, byli jsme se podívat v Miami, dobře a hodně jedli a hodně se nasmáli. Byl to docela roadtrip, protože cesta tam trvala 30 hodin, zpátky jsme se naštěstí vraceli letadlem.
Během roku jsem také absolvovala různé výlety s mou rodinou po blízkých státech v Americe. S Rotary jsem pak byla ještě v New Yorku, ten pocit, když jste na jedné z nejvyšších budov světa a vyjedete úplně nahoru je naprosto nepopsatelný, nebo jakmile přijíždíte na Manhattan.
Stejně tak, když vidíte ohňostroj nad nasvícenými Niagárskými vodopády. Všechno tohle jsou zážitky, které ani fotkama či slovama nedokážete vyjádřit a nikdy vám to nikdo nevezme. A vy to nikdy nezapomenete.
Když stojíte v Torontu na CN Tower a sledujete krásu země, kde zrovna jste a potkáte studentku, se kterou jste se bavili, když byla na výměně v Česku. To jsou momenty, které jsou absolutně nepochopitelné. Jste na stejném místě ve stejný čas s lidmi, kteří od vás bydlí třeba sedm tisíc kilometrů daleko.
A přesně o tom to je, o těchto momentech, které jsou teď a tady. A na které vy budete vzpomínat celý život a možná a to s velkou pravděpodobností, byste je vůbec doma neprožili.
Krásnou výměnu všem, kteří se zrovna chystají vyjet a těm co o tom přemýšlí – nebudete litovat!
Rok v Quebecu 
Napsat komentář